S vyprávěním nového příběhu musím začít o sedm let později, než se začal odvíjet:

Bylo 7. srpna 2004. Do sálu Království v Žatci přijel řečník z Betelu, aby přednesl proslov k jeho zasvěcení. V závěru hovořil o novodobém Samaritánovi, který je Rom. Když procházel po ostravské ulici, ležel u silnice v bezvědomí člověk, který spadl z kola. Všiml si, že jej všichni obcházejí, ač tento cyklista Rom nebyl. Nemeškal, zavolal sanitku a poskytl  mu první pomoc. Později se dozvěděl, že chybělo jen několik minut a bylo by pozdě …
Jakmile se bratr zmínil, že onen zachránce poznal pravdu v nedaleké heřmanické věznici, už jsem se těšil na závěrečnou modlitbu, po níž jsem se dozvěděl to, co jsem tušil.

Bylo velmi příjemné slyšet, jak si vede bratr, který byl prvním pokřtěným, se kterým jsem zahájil v heřmanické věznici biblické studium. Okolnosti, které k našemu setkání vedly, nemohl zajistit nikdo jiný, než Jehova:

Pokračování příště